Život s velkým psem je dražší než s malým
Obři na čtyřech tlapkách potřebují výrazně více potravy než jejich malí psí kolegové. Zatímco Picovi stačí k dostatečnému nasycení 50–60 gramů suchého krmiva denně, Chuck spořádá téměř 600 gramů stejného krmiva. To je značné množství, které se projeví i v peněžence. Větší potřeby pro psy, jako jsou misky, pelíšky pro psy, obojky pro psy a vodítka pro psy, bývají také o něco dražší, protože se jednoduše používá více materiálu. V ostatních oblastech života se zvířetem však tento rozdíl v nákladech není tak výrazný. U veterináře nebo trenéra psů totiž nezáleží na tom, zda jde o velkého, nebo malého čtyřnožce – náročnost zůstává stejná. Náklady samozřejmě závisí také na nárocích majitele: zatímco Pico je vybaven všemi stylovými pelíšky pro psy, dekami, obojky pro psy a produkty péče William Walker, Chuck každý den nosí svůj milovaný Paracord Hanseatic Halsband. Srst a tlapky si čistí úplně postaru jazykem. Na mnoha místech, ať už u doplňků, nebo třeba u způsobu krmení, tak lze náklady ušetřit i zvýšit – a to ve všech váhových kategoriích.
Malé psy není třeba vychovávat tak důsledně
Samozřejmě by si všichni psi, ať velcí, malí, hubení nebo tlustí, měli projít důslednou základní výchovou. Kromě toho je třeba různá výchovná opatření, další povely a cílený výcvik vždy přizpůsobit povaze psa a jeho tělesné stavbě. Když se malí psi chovají špatně, většinou to nemá další následky. Velký pes, který se chová přehnaně bujaře, vystrašeně, agresivně nebo je jakkoli nápadný, však může způsobit mnohem závažnější škody. Proto lze k výchově malého psa přistupovat trochu uvolněněji a čas od času se také pohodlně opřít. Pico rád občas zatahá za vodítko pro psa, když chce udělat dojem na psí slečnu. Jeho 2,2 kilogramu váhy se pak pořádně zapře a ocas elegantně trčí vzhůru. Pro jeho paničku to není problém – s minimálním tahem na vodítku pro psa může jednoduše pokračovat v chůzi a Picův kavalírský prohřešek ukončit. Chuck se naštěstí o ženské pohlaví vůbec nezajímá. Pro něj platí jediné: Smečka musí zůstat pohromadě! Když tomu jednou tak nebylo, Chuck zpanikařil a uprchlého dvounožce co nejrychleji dohnal. Teprve když se zastavil, uvědomil si, že svou paničku téměř 10 metrů táhl bahnem, zavěšenou na vodítku pro psa. Od té doby byl výcvik chůze na vodítku vždy na prvním místě Chuckova tréninkového plánu.
Bodyguard na čtyřech tlapkách
Většina psů – ať už velkých, nebo malých – má skutečně cit pro to, kdy je situace nebezpečná či nepříjemná. V některých chvílích se dokonce zdá, že naši zvířecí společníci mají lepší odhad na lidi než jejich majitelé. Ovčácká plemena jsou zpravidla velká a silná. V psí říši platí za nejlepší hlídače. Když Chuck klusá po lesní půdě, zní to, jako by se blížilo stádo bizonů. Stejně působivý je i zvuk jeho hlubokého, hlasitého štěkotu – ten zaručeně zažene každého vetřelce na útěk. Pico sice štěká výrazně častěji, ale zní přitom spíš jako rozzuřená andulka. Cena za nejlepšího bodyguarda jednoznačně patří velkým psím plemenům.
Malí psi žijí déle a zdravěji
Je to velmi smutné, ale pravdivé. U velkých psích plemen, jako jsou molosové a jim podobná plemena, se průměrná délka života pohybuje přibližně mezi 7–9 lety. Na nejlepšího přítele člověka je to příliš krátký život. Picovi je šest psích let a stále je v nejlepších letech, protože čivavy se mohou dožít klidně až 20 let. Ačkoliv si Chuck rád hraje se svým malým kamarádem, potřebuje výrazně více přestávek a jeho panička musí zasáhnout, když se hra příliš rozdivočí. Chuckovi je 7 let a už má artrózu v kyčlích a ramenou. Před několika lety jen těsně přežil torzi žaludku. Ať už jde o žaludek, slezinu nebo jiný orgán v břišní dutině, velká psí plemena mají zvýšené riziko torze orgánů – noční můry každého majitele psa. Ani kloubní problémy se vyhnou jen málokterému velkému čtyřnožci. Malí psi mají naopak většinou výrazně lepší zdraví, zdravé klouby a méně alergií. Kvalitní pelíšek pro psa může výrazně zlepšit pohodu tvého psa a pomáhá bojovat proti artróze a podobným problémům. Na co bys měl při výběru místa na spaní pro psa dávat pozor, se dozvíš zde. Při krmení čtyřnožce bys měl vždy sledovat jeho postavu. Zlaté pravidlo zní: Raději trochu hubený než trochu tlustý. Tak můžeme my lidé alespoň trochu ovlivnit zdraví našeho věrného společníka – nejdůležitější však je užít si spolu každou sekundu.
Ať už jsou velcí, malí, tlustí, hubení, světlí, tmaví, jednobarevní nebo strakatí – psům jsou tyto rozdíly úplně lhostejné. Pouze my lidé považujeme různé vlastnosti psů za přitažlivé, krásné nebo legrační. Pro psy je především mnohem důležitější, zda si navzájem voní. Chuck a Pico si v každém případě voní a navzdory všem tělesným rozdílům si svou bromance naplno užívají.
Napadají vás ještě nějaké rozdíly v soužití s velkým nebo malým psem, nebo máte sami doma takový nesourodý pár? Těšíme se na vaše komentáře.
Od Louisa Knoll
