Mám si pořídit druhého psa? – 5 rad pro tvoje rozhodnutí
Tyhle tlapky – okouzlující. Tenhle čumáček – k zulíbání. Tyhle oči – k roztání. Chci toho víc!
Téměř každý majitel psa si během života alespoň jednou položí otázku: Mám si pořídit druhého psa? Důvody tohoto přání se přitom výrazně liší. Hluboká náklonnost ke psům a dobré zkušenosti s prvním čtyřnohým parťákem bývají nejčastějším zdrojem myšlenek na druhého psa. Většina majitelů psů se však rozhoduje velmi těžko – je toho tolik, co je třeba zvážit: Co když tuto výzvu nezvládnu? Co když ji nezvládne můj pes?
Vědomí, že na sebe bereš další velkou odpovědnost, je prvním a nejdůležitějším krokem na cestě k pořízení druhého psa. My ve William Walker tě chceme při rozhodování podpořit. Proto jsme vytvořili seznam pro pořízení druhého psa. Najdeš v něm shrnuté a vysvětlené různé faktory, které je třeba zohlednit, spolu s prvními návrhy řešení.
5 věcí, nad kterými bys měl přemýšlet, pokud zvažuješ pořízení druhého psa
1. Je v mém bytě/domě dostatek prostoru, aby druhý pes…:
- měl dostatečně velké místo na spaní? Psi potřebují vlastní pelíšek, kde se mohou tulit a protáhnout, aby z nich byli odpočatí a vyrovnaní společníci – rivalita a žárlivost totiž mezi psy vyvolávají stres a napětí.
- měl místo na krmení s dostatečným odstupem? Obrana potravy je prastarým instinktem každého čtyřnožce – jeho síla se však u jednotlivých psů liší. Přesto platí: to, že můj pes nějaký instinkt neprojevuje, neznamená, že ho nemá. Krmení ve střehu může vést k hltání a není jen stresující, ale také škodlivé pro zdraví psa. Dveře, rohy, výklenky nebo také nábytek lze skvěle využít k vytvoření většího pocitu odstupu a soukromí.
- měl dostatek volnosti k pohybu? Každý majitel psa někdy zažije dny, kdy nezbývá dost času na každodenní procházku se psem. A to je občas v pořádku. Psi mohou někdy strávit den na pohovce, pokud se z toho nestane pravidlo. Většina čtyřnožců ostatně dává za počasí jako z apokalypsy přednost teplu a suchu. Pro takové situace existuje celá řada aktivit v interiéru. Oba psi musí mít dostatek prostoru, aby se při nich mohli volně pohybovat a nešlapali si na tlapky.
- měl místo, kam se může uchýlit? Je důležité, aby psi měli možnost se jeden druhému vyhnout. Pro správnou socializaci psů je nezbytné, aby zvířata znala reakce toho druhého a naučila se je správně odhadovat. Zejména mladí psi ještě nedokážou vždy správně rozpoznat hranice svých parťáků na hraní nebo jsou drzější a příliš rozpustilí. Aby nedošlo k opravdovému konfliktu, musí mít psi možnost najít ochranu a klid díky oddělení prostoru.
2. Je mé okolí vhodné pro druhého psa?
- Je bezpodmínečně nutné předem zjistit, zda pronajímatel/vlastník tvého nájemního bytu či domu povoluje chov druhého psa. Většina nájemníků se dnes už pronajímatele ani neptá na svolení, a vystavuje se tak velkému riziku. Jednoho psa lze možná zatajit, u dvou psů je to však výrazně obtížnější. Ne každý má totiž psy rád a chápe hluk nebo otisky tlapek na schodišti. V nejhorším případě hrozí výpověď z nájmu a žaloba na vyklizení. Ale neboj, i mezi pronajímateli je mnoho milovníků psů. Pokud byly zkušenosti s prvním psem pro všechny strany dobré, druhému psímu štěstí už pravděpodobně nic nestojí v cestě.
- Jak dobré jsou možnosti venčení v tvém okolí? To, že dva psi žijí ve stejné domácnosti, totiž neznamená, že se jejich potřeby vyprazdňování vzájemně sladí. Zvlášť pokud sis jako druhého psa vybral štěně, může být cesta k čistotnosti z pátého patra na nejbližší zelenou plochu pořádným utrpením. Malý travnatý výběh, zahrada nebo zelené okolí tento problém zcela vyřeší. Nemít zahradu by ale nemělo být důvodem k odmítnutí – kde je vůle, je i cesta.
3. Jsem vhodný pro druhého psa?
Druhý pes stojí čas. Zejména na začátku, během fáze zvykání a socializace, potřebuje nový čtyřnohý člen rodiny obzvlášť hodně pozornosti. U štěněte musíš počítat s další prací na plný úvazek. Zatímco drobné nedostatky, například absence zahrady, lze vyvážit větším úsilím, za čas neexistuje náhrada. Dostatek času a chuť trávit ho se psy jsou skvělými základními předpoklady pro chov dvou nebo i více čtyřnožců.
Výchova psů je základem harmonického soužití. Člověk je přitom vytížený ještě více než jeho čtyřnohý parťák. U dvou psů přibývá možností rozptýlení a psi se navzájem povzbuzují k aktivitě. Udržet poslušnost obou psů nestojí jen trpělivost a spoustu práce, ale vyžaduje také důslednost a schopnost prosadit se. Pokud ti pes skáče po hlavě, druhý se k němu rychle přidá.
Náklady na chov psa se s druhým psem zdvojnásobí. Nebudeš zajišťovat jen dvojnásobné množství krmiva, ale vzrostou také náklady na veterináře. Na druhého psa se vztahuje rovněž daň ze psa a měl bys uzavřít další pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem. Vždy je třeba počítat s rizikem, že ne všichni psi budou mít stejný zdravotní stav. Finančně bys měl zvládnout i případné mimořádné situace. Pomoci mohou pojištění pro případ onemocnění psa.
4. Je můj pes připravený na dalšího psa?
- Tvůj pes by měl zvládat základní povely. Pokud tvému chlupáčovi poslušnost stále chybí, měl bys před pořízením druhého psa nejprve věnovat více času jeho výchově. Je-li však tvůj čtyřnohý parťák dobře vychovaný, může být skutečnou pomocí a při výcviku nového spolubydlícího mu jít příkladem.
- Tvůj pes by měl dobře vycházet s ostatními psy. Obecně platí: čím lépe a klidněji se tvůj pes chová v kontaktu s ostatními psy, tím pravděpodobnější je úspěšné seznámení s novým spolubydlícím. Aby obrana teritoria nestála v cestě vzniku velkého přátelství, mělo by první setkání proběhnout na neutrální půdě. Počáteční rivalita, žárlivost nebo neshody mezi čtyřnožci se většinou časem zmírní a zvířata si na sebe zvyknou.
- Najdi psa, který se hodí k tvému chlupáčovi. Vztah mezi dvěma psy může podpořit promyšlená kombinace jejich pohlaví a plemen. Při seznamování feny se psem bývá ve většině případů méně rivality a dominantního chování. Je však třeba přijmout určitá opatření, jinak se ze dvou psů může velmi rychle stát vrh štěňat. Pokud se pokusíš chovat pod jednou střechou dva nekastrované psy, musíš počítat s tím, že alespoň jednou dojde k souboji o moc. Psi stejného plemene mají často podobné vlastnosti a vzorce chování – zpravidla si proto obzvlášť dobře rozumějí. Sympatie a antipatie se však mohou objevit u jakékoli kombinace a někdy právě ty nejneobvyklejší dvojice vytvoří nejkrásnější pár. Přesto se vždy vyplatí nahlédnout do standardů plemen FCI. Pokud volba druhého psa padne na čtyřnožce z útulku, znalost jeho plemene nebo jednotlivých plemenných podílů ti může pomoci psa lépe pochopit a připravit se na společný život s ním.
- Tvůj pes by měl být v dospělém věku. Pokud je sám ještě štěnětem nebo dokonce vzdorovitým pubertálním psem, měl bys s pořízením druhého psa ještě chvíli počkat. Tvůj pes v této životní fázi potřebuje tvou plnou pozornost. Je-li tvůj čtyřnohý parťák už seniorem, může mu druhý pes, zejména štěně, dopřát druhé jaro. Staří psi se však také často mohou cítit rušeni ve svém klidu. Obecně platí: Je tvůj pes i přes pokročilý věk stále zdravý a fit a užívá si hry s ostatními psy? Pak věk není důvodem, proč by novému členu rodiny mělo něco bránit.
5. Dvojnásobné štěstí, nebo pořádná spousta práce?
Odpověď zní nejspíš: obojí! Jen s velkým nasazením, časem a srdcem totiž můžeš získat i dvojnásobné štěstí.
Od Louisy Knoll
