V našem posledním článku „Pes v kanceláři, 1. díl“ jsme vám vyprávěli, co je vlastně potřeba k tomu, aby se z psa stal opravdový kancelářský pes. Pokud jsou splněny základní podmínky, jako je svolení šéfa a zaměstnanci bez alergií, může se vzorným kancelářským psem stát v podstatě každý čtyřnohý parťák. I tady platí, že opakování dělá mistra. Trpělivost, shovívavost a humor jsou přitom stejně důležité jako cílený trénink a rutina. Vždyť v životě nepíše ty nejkrásnější a nejvtipnější příběhy dokonalost, ale chaos. Proto vám dnes povíme o našich nejzábavnějších #wwmoments z kancelářského života psa týmu William Walker a zkušeného kancelářského psa El Carlose.
Shnilá vejce v open space kanceláři
Ještě než El Carlos nastoupil do své práce modela a kancelářského psa u William Walker, tahal jsem tohoto samce kontinentálního buldoka už ve čtyřech měsících do kanceláře logistické společnosti v Hamburku. Měl jsem tam na starosti recepci a spoustu papírování. Jak už to u štěňat bývá, trávicí trakt se u mladých psů musí ještě trochu vyvíjet. Dodnes není úplně jasné, co za tím skutečně bylo. Bylo to snad vzrušení, nebo přece jen mrkev, kterou mu podal milý kolega od protějšího stolu? A jak se to tak říká – najednou bylo něco ve vzduchu. Asi po hodině se čerstvý vzduch v open space kanceláři proměnil v líheň páchnoucí po shnilých vejcích, síře a plenkách. El Carlos měl tak silnou plynatost, nebo, jak by řekl veterinář, „flatulenci“, že 15 zaměstnanců z přízemí muselo být přestěhováno do jiných kanceláří a konferenčních místností, dokud průvan a osvěžovač vzduchu nevrátily vzduch do jeho pro člověka snesitelného původního stavu. Paní Schubertová, účetní, dodnes přísahá, že se pach vsákl do koberce a byl cítit ještě nejméně 5 dní. El Carlos dostal zbytek dne „volno“ a já ho naštěstí mohl ubytovat u velmi milujících zvířat a vůči zápachu tolerantních přátel. I když v kanceláři krátce panovala napjatá atmosféra, milí kolegové dali novému kancelářskému psovi brzy další šanci – a tentokrát všechno klaplo jako po másle. Po dlouhou dobu už nedošlo k žádným nepříjemným ani zapáchajícím nehodám.
Kdo tu vlastně spí?
Čím by ale El Carlos byl za šprta, kdyby to zůstalo jen u tohoto malého faux pas? Buldoci jsou přece známí svou veselou povahou. Trvalo skutečně rok a půl, než nám El Carlos dopřál další příběh, kterému jsme se mohli zasmát. Stále ještě dvakrát týdně působil jako kancelářský pes v logistické branži, před kamerou týmu William Walker se však mezitím pohyboval už jako profesionální model. Rozhodně to byl velmi zaneprázdněný mladý pes. V kanceláři spediční firmy se chystala výměna generálního ředitele a nový šéf při svém jmenování pronesl projev před celým zaměstnaneckým kolektivem. El Carlos byl mezitím natolik uvolněný, že celý projev jednoduše prospal – hluboce a tvrdě. Když se řečník opakovaně zarazil, všichni se divili a nikdo nechápal jeho váhání. Poté, co projev přerušil už podesáté a rozhlédl se po místnosti, jako by něco hledal, nakonec řekl: „Tak moment, to je neuvěřitelné, kdo tady vlastně celou dobu spí?“ Teprve teď zaměstnancům, kteří si na El Carlose mezitím už tak zvykli, došlo, co tím myslel. Mladý pes ležel pod stolem na zádech a chrápal tak hlasitě, jako by kácel polovinu deštného pralesa. Poněkud zahanbeně a s lehce zrudlými tvářemi jsem vysvětlil, že můj pes spí velmi hluboce a hlasitě. El Carlos moje slova podtrhl hlasitým mlasknutím a hrdelním zachrápáním. Celá kancelář propukla v hlasitý smích – včetně nového šéfa. Z této poněkud trapné situace se nakonec stal skvělý ledoborec a atmosféra byla rázem mnohem veselejší a uvolněnější. O půl hodiny později se i moje tvář konečně vrátila k normální, méně rajčatové barvě.
Zažili jste také nějaké vtipné příběhy s kancelářským psem? Napište nám o nich do komentářů.
Louisa Knoll
