O psech a jednotlivých plemenech existuje mnoho předsudků. Ne vždy odpovídají pravdě a mnoha majitelům psů zbytečně komplikují život. Zlé pohledy, rodiče, kteří berou své děti do náruče, a problémy se sousedy mohou být nepříjemnými důsledky předsudků a nevědomosti. Často se týkají velkých psů, psů s plochým čenichem, jako jsou boxeři a buldoci, neobvyklých kříženců nebo skutečných psů uvedených na seznamech, tedy takzvaných „bojových psů“. Předpojatost některých lidí vůči psům většinou pramení z toho, že psy jednoduše nemají rádi, mají špatné zkušenosti nebo na ně rodiče od dětství přenášeli vlastní strach – protože strach z chlupáčů je velmi často problémem výchovy. Pro majitele psů a bezpodmínečné milovníky psů je to naprosto nepochopitelné a téměř cizí. Jeden či druhý konflikt, především uprostřed města, je bohužel předem naprogramovaný.
Nevědomost a předsudky
Jsem majitelkou kontinentálního buldoka jménem El Carlos. Je to neposedný, ale neuvěřitelně přátelský svalovec, který miluje míčky a má výrazné sympatie ke všem lidem bez výjimky. Buldoci jsou známí tím, že rozdělují společnost – jedni je milují a považují je za neuvěřitelně roztomilé, například Reese Witherspoon, zatímco druzí si myslí, že vypadají ošklivě nebo dokonce nebezpečně. Za poslední 2,5 roku jsem na svého skvělého psa dostala nespočet komplimentů, ale téměř stejně často se na mě někdo osopil, slovně mě napadl nebo mě odsuzoval pohledy. Musela jsem si vypěstovat opravdu hroší kůži a dnes už se nebojím jít do konfrontace a svého věrného parťáka bránit všemi prostředky. Často se mě ptají, zda je můj čtyřnohý přítel takzvaný bojový pes ze seznamu, nebo za zády slýchám věty, v nichž výraz „bojový pes“ výrazně vystupuje. Jednou se mě drze zeptala blondýna: „To je přece bojový pes! Smíte se tu vůbec procházet? Takoví psi přece koušou.“ Odpověděla jsem úplně klidně: „Ano, kouše – k snídani má nejraději blondýny. Ach, právě mě napadá, že dnes ještě vůbec nesnídal!“
Jak nejlépe reagovat na útoky?
Zásada tedy zní: zůstaň v klidu a nenech si všechno líbit, ale pouze tehdy, když lidé reagují na tebe a tvého chlupatého přítele agresivně nebo nepřátelsky. Vždy bychom měli mít na paměti, že někteří lidé to jednoduše nevědí lépe a možná jim jen chybí potřebné informace. Když se tedy kolemjdoucí zeptá: „Je to bojový pes?“, nemusí to být vždy myšleno jako útok, ale často jen jako zájem nebo zvědavost. Vysvětli těmto lidem, co bojoví psi vlastně jsou, proč by se na majitele psa takto neměli obracet a proč tvůj pes není psem uvedeným na seznamu. Možná z toho vznikne příjemný rozhovor a tvůj protějšek se může poučit z tvých zkušeností se psy.
Rozdíl mezi bojovým psem a psem uvedeným na seznamu
Buldoci, jako je můj Carlos, samozřejmě nejsou psi uvedení na seznamu. A i když některá plemena spadají pod legislativu specifickou pro jednotlivá plemena, ještě to zdaleka neznamená, že tito psi koušou nebo jsou vůbec nebezpeční. Podle zákona jsou na seznamu plemena, u nichž se předpokládá nebezpečnost. Jednotlivé spolkové země však mají zcela odlišné „seznamy“ nebo se vědomě staví proti myšlence seznamu potenciálně nebezpečných plemen. Jak totiž vědí trenéři psů a lidé se zkušenostmi se psy, všechno stojí a padá s výchovou. Pojem „bojový pes“, který se dnes používá dokonce jako nadávka, původně vypovídá jen málo o plemeni, ale spíše o jeho využití. Bojoví psi jsou psi, kteří byli vyšlechtěni pro zvířecí zápasy a k tomuto účelu vychováni a trénováni. Zneužívat zvířata k zápasům je nejhorší formou týrání zvířat a v Německu je to nezákonné. Psi uvedení na seznamu však nepatří vždy mezi plemena, která byla vyšlechtěna pro zápasy, ale tento pojem zahrnuje i další plemena. Bojový pes a pes uvedený na seznamu tedy nejsou vždy totéž. A protože má slovo „bojový pes“ hanlivý nádech, měli bychom se omezit na označení pes uvedený na seznamu.
Fenotypizace / prokázání čistokrevnosti
Moje kamarádka Charlotte má také okouzlujícího psa plemene kontinentální buldok jménem Otto. Přestože její pronajímatel s chovem psa souhlasil, starší pár bydlící naproti jí nedával najevo nic jiného než nesouhlas. Spor se sousedy začal tím, že Charlotte pravidelně nacházela na rohožce před dveřmi psí exkrementy. Napsala pronajímateli, který ji upozornil, že už od manželů z protějšího domu obdržel stížnost, že Otto pravidelně vykonává potřebu přímo před vchodem. Manželé „pouze“ přiznali, že Ottovy výkaly položili na rohožku. Zvláštní na tom nebylo jen to, že exkrement na rohožce vypadal, jako by pocházel od psa velikosti čivavy, ale také skutečnost, že Otto je velmi čistotný pes. Patří k těm psům, kteří nejprve deset minut hledají dokonalé místo a pak se tam dvacetkrát otočí, než se jim podaří vykonat potřebu. Pronajímatel naštěstí Charlotte uvěřil a manžely napomenul. Tím však šikana na chodbě domu ještě neskončila.
Jednoho večera u Charlotte zazvonil zvonek a ona otevřela dveře dvěma uniformovaným policistům. Dostali oznámení, že chová neregistrovaného bojového psa. Navzdory bezchybným dokladům s Ottovým rodokmenem a průkazem zvířete se pes musel podrobit fenotypizaci. Dříve se tomuto testu říkalo prokázání čistokrevnosti. U případného křížence se zjišťuje, z jakých plemen pochází, tedy jakému plemeni patří jeho otec a matka, především však jaké genetické vlastnosti předali svému potomkovi. Protože při koupi štěněte může docházet k podvodům a zneužívání a na trhu se štěňaty nepůsobí jen seriózní chovatelé, může fenotypizace někdy odhalit „zfalšovaná“ plemena. Tímto způsobem se například velmi drahá plemena, jako jsou kontinentální buldoci nebo broholmři, chovají křížením různých plemen, která se často řadí mezi psy uvedené na seznamu nebo bojové psy. Místo čistokrevného broholmera tak najednou můžeš mít křížence, v němž se nachází plemeno podléhající registrační povinnosti. Fenotypizace nakonec potvrdila Ottovo plemeno i jeho neškodnost.
Charlotte však tento šok velmi hluboce zasáhl. Výhodou celého příběhu bylo, že sousedé konečně dali pokoj a Charlotte od té doby každému kritikovi vložila do ruky jednu ze 100 kopií potvrzení o fenotypizaci.
Trpělivost a osvěta vedou k cíli
Bohužel není vždy snadné vyhnat z hlav lidí hluboce zakořeněné předsudky, ale s trochou trpělivosti a skvěle vychovaným psem se můžeš stát živoucím symbolem proti těmto předsudkům. Klíč, stejně jako u mnoha věcí v životě, spočívá v osvětě – a tu můžeme my, kteří se v psech vyznáme, poskytovat nejlépe.
Setkal ses už někdy s nepřátelskými reakcemi? Musel ses potýkat s předsudky a nevědomostí? Co si o tomto tématu myslíš a jak se s ním vyrovnáváš? Napiš nám klidně komentář!
Od Louisy Knoll
