Francouzská riviéra okouzluje nádhernou krajinou. Zelená příroda a skály lemují místo, kde se modrá obloha setkává s azurovým Středozemním mořem. Panorama, které každoročně přitahuje mnoho turistů do této středomořské oblasti. Celebrity, malíři i umělci se inspirují francouzským životním stylem, jeho elegancí a „Le savoir-vivre“, uměním užívat si života. Není divu, že krásné pobřeží okouzlilo už Renoira, Picassa nebo Matisse. Côte d’Azur dnes zaujme nejen svou krajinou, ale také uměním, kulturou a historií.
Pro novinářskou dvojici Susan a Petera měla Francie vždy zvláštní přitažlivost. Oba už jako výměnní studenti nezávisle na sobě procestovali mnoho částí země, jejich první společná cesta však vedla – do Paříže. Kam jinam? Nakupování, procházky a trochu kultury. Od té doby navštívili každý kout Côte d’Azur, leželi na pláži v Bretani, procházeli se starým městem v Carcassonne a v přístavu v Saint-Tropez si pochutnávali na croissantech s „café au lait“.
V roce 2019 se Susan a Peter rozhodli sbalit kufry a na tři měsíce se přestěhovat do svého vysněného domova – na Côte d’Azur. Oba už tehdy pracovali na volné noze, takže k práci potřebovali jen notebook a internet. Vzali s sebou i své dva velké psy, Chucka a Coco. Chuck, velký švýcarský salašnický pes vážící téměř 60 kilogramů, byl navzdory své mohutnosti tím nejlepším cestovním společníkem. Coco, fenka křížence bernardýna s necelými 50 kilogramy, však svou poněkud bázlivou povahou čas od času představovala výzvu. Díky spoustě lásky a trpělivosti nakonec čtveřice zvládla každou situaci na jedničku. S doporučením „Rozhodně to zkuste také!“ jsme pro vás shrnuli pozitivní i negativní momenty jejich cesty – přesvědčte se sami.
Přípravy na dlouhou cestu se psem
Plánování dobrodružství „Vive la France“ začalo už na podzim 2018 nákupem vhodného auta. Oblečení na tři měsíce a dva velcí psi totiž potřebují opravdu hodně místa. Volba padla na ojeté kombi Volvo s velkým prostorem. „Sklopili jsme zadní sedadla a položili dovnitř koberec, takže se Chucki a Coco mohli pohodlně rozvalit,“ vysvětluje Peter. Zbývalo už jen najít dokonalý dům pro jejich pobyt. Tři měsíce – tři kritéria. 1. Výhled nesměl mít jedinou chybu, 2. dům musel být vhodný pro psy, ideálně s oplocením a malou zahradou, 3. potřebovali také kvalitní internetové připojení k práci. Na webu fewo-direkt.de našli oba milovníci cestování svůj vysněný dům a okamžitě si ho pronajali – od poloviny března do poloviny června. Před začátkem hlavní sezóny na Côte d’Azur se chtěli vrátit zpět do Německa. Než vyrazili, čekalo je ještě několik úkolů: výměna oleje a kontrola motoru u staršího vozu, stejně jako zdravotní prohlídka a řada preventivních opatření pro Chucka a Coco. Veterinářka je totiž varovala: tamní paraziti se výrazně liší od těch, které známe ze severu. Pak přišlo na řadu balení kufrů. „Vzala jsem i trochu dekorací – několik svíček, rámečky na fotografie, polštáře a vázy, abychom se v domě cítili opravdu jako doma. Pro psy jsme museli přibalit spoustu krmiva a samozřejmě také jejich známé podložky na spaní, hračky, misky a očkovací průkazy. Sešlo se toho opravdu hodně,“ popisuje Susan. Ve zcela naloženém autě vyrazili čtyři cestovní parťáci z hamburské čtvrti Blankenese až na Côte d’Azur, do městečka Théoule-sur-Mer u Cannes. Roztomilá Coco dostávala už několik týdnů před cestou jídlo v kufru auta, protože se v autě stále trochu bála. Díky krmení v autě a postupně delším projížďkám si na cestování zvykla a byla na velkou cestu dokonale připravená. Pro Chucka to byla naprostá maličkost – nejraději by v autě strávil už předchozí noc. „Když naši psi uviděli kufry, vždycky věděli, že nás nějakou dobu neuvidí, a byli smutní. Tentokrát mohli jet s námi a štěstím se málem vznášeli,“ vzpomíná Susan.
Cesta z Hamburku na Côte d’Azur
12. března začala vzrušující cesta. Na téměř 1 500 kilometrů mezi Hamburkem a Théoule-sur-Mer byly naplánovány dvě noci. První zastávkou měl být Gernsheim am Rhein jižně od Frankfurtu. Na necelých 600 kilometrů po dálnici A7 počítali včetně přestávek přibližně s osmi hodinami. Následující ráno chtěli pokračovat dalších asi 600 kilometrů do francouzského Lyonu, aby třetí den odpoledne dorazili na pobřeží. Poslední etapa měla být nejkratší, protože na jihu se přes den už daly očekávat vyšší teploty a klimatizace ve starém Volvu už nějakou dobu nefungovala.
Susan a Peter plánovali pro psy každou jednu až dvě hodiny přestávku na venčení a odpočinek. Když na okraji objevili lesík, spontánně sjeli z dálnice. Odpočívadlům se vyhýbali. Se dvěma velkými psy by to bylo příliš namáhavé, zvlášť proto, že Chuck jako vůdce smečky vůbec neměl rád, když se někdo – páníček nebo panička – vzdálil. Pak ho bylo jen stěží možné udržet.
Cesta zpočátku probíhala naprosto klidně. Chuck a Coco většinu času spali natažení. Krátce před Frankfurtem však přišel šok: staré kombi najednou začalo být nesnesitelně hlučné. Výfuk se odtrhl od trubky a za jiskření se vlekl po asfaltu. Peter zapnul výstražná světla, opatrně zajel na krajnici dálnice a vůz zastavil. Porucha – a k tomu dva velcí psi na zadních sedadlech.
Nejdříve šlo o bezpečnost. Susan vystoupila za svodidla, Peter otevřel zadní víko, odepnul psům bezpečnostní pásy a nasadil jim vodítka pro psa. Přitom na chlupáče uklidňujícím hlasem mluvil, protože kolem projíždějící auta dělala neuvěřitelný hluk. Susan nakonec stála za svodidly s oběma psy na vodítkách, kteří byli stále nervózní, zatímco Peter šel postavit výstražný trojúhelník. Jenže nepočítal s Chuckem. Ten chtěl svou smečku opět udržet pohromadě a silně táhl na vodítku pro psa, aby běžel za svým páníčkem. „Výstražný trojúhelník jsem tedy mohl postavit jen ve velmi krátké vzdálenosti a ne zcela podle předpisů,“ vzpomíná Peter. Stačil pohled pod auto a bylo jasno: výfuk musel úplně pryč. Naštěstí měli s sebou kapesní nůž, takže auto bylo brzy znovu pojízdné. Šnečím tempem a s řvoucím výfukem se vydali do nejbližší dílny. Oprava jim poskytla čas i prostor na pořádnou procházku se psy. Po vyčerpávajícím venčení a s opět pojízdným vozem pokračovali k prvnímu místu přenocování.
V hotelu následovala další krize. Susan a Peter na internetu původně pečlivě hledali hotely vhodné pro psy s možností venčení. Vybraný hotel ležel na krásném místě přímo u břehu Rýna a restaurace v přízemí působila lákavě. Pokoje pro hosty však byly přístupné pouze po úzkém dřevěném schodišti a výtah v hotelu nebyl. Úzké, tmavé schodiště bylo pro bázlivou fenku absolutní tabu a odmítala na něj byť jen vstoupit. Zatímco Chuck už nesčetněkrát vyběhl nahoru a dolů, aby udržel svou smečku pohromadě, Coco zůstávala neoblomná. Domlouvání, pamlsky, pokusy o postrčení i přenesení selhaly – nepomohlo nic, museli najít nový hotel. Na chytrém telefonu naštěstí rychle našli náhradu. Business hotel asi 30 kilometrů dál v Seeheimu měl světlou vysokou halu, velký výtah a pokoj, ve kterém už čekaly dvě kosti na kousání – skvělý servis. „Když se na to díváme zpětně, můžeme každému jen doporučit, aby si se psem před cestou na dovolenou natrénoval chůzi po schodech i jízdu výtahem, a to i v náročných podmínkách, jako jsou stísněné nebo tmavé prostory,“ vysvětluje Peter.
Zbytek cesty proběhl bez komplikací. Útrapy posledních dnů byly rychle zapomenuty, když se z dálnice A8 před nimi rozzářilo Středozemní moře. Zbývající úsek vedl malebnou krajinou.
Konečně na místě: čas na odpočinek!
Dům byl ještě krásnější, než očekávali, slunce svítilo naplno a Francouzi srdečně přivítali nejen Susan a Petera, ale také jejich mírné obry. Výhled z velké terasy byl jednoduše fenomenální. „Tady se odehrával náš život, vždy s fantastickým výhledem do dálky na Středozemní moře. Pracovali jsme tu, cvičili jógu, odpočívali se psy na slunci a večer si při hudbě Edith Piaf, Zaz a France Gall vychutnávali čerstvou středomořskou kuchyni a skvělé růžové víno z okolí St. Tropez,“ nadšeně vypráví dvojice.
Psům trvalo několik dní, než se aklimatizovali a přijali dům jako nový domov. Vůdce smečky Chuck první noci několikrát držel hlídku, protože mu chyběl pocit bezpečí vlastních a známých čtyř stěn. Každou půlhodinu procházel prázdninovým domem a kontroloval, zda jsou páníček i panička v pořádku. Psi pak dali dnům pevný řád. Brzy ráno se všichni čtyři vydávali na dlouhou procházku na jednu z pláží nebo na dlouhé cyklostezky a turistické trasy, které protínají celé kopcovité pobřeží mezi Saint-Maxime a Nice. Objevovali přitom stále nová krásná místa, kam mohli po začátku plážové sezóny na začátku června vyrazit. Psi totiž ve Francii v letních měsících bohužel většinou nesmějí na veřejné pláže a psí pláže jsou na Côte d’Azur velmi vzácné. Po procházce následovala snídaně s výhledem na moře a několik hodin práce, než se vydali objevovat okolí autem nebo pěšky. Velcí psi vzbuzovali velkou pozornost, protože Francouzi dávají přednost především malým plemenům. „Lidé se nás na psy neustále velmi přátelsky vyptávali. Každý chtěl znát jejich jména a jednou si je pohladit,“ vypráví Susan. Chuck a Coco byli brzy známí v celém okolí.
Susan, Peter, Chuck a Coco si čas na francouzské riviéře nesmírně užili a odvezli si spoustu krásných společných zážitků. „Už plánujeme další cestu!“ prozrazuje Peter. My ve William Walker jsme samozřejmě zvědaví, kam tyto čtyři cestovatelské parťáky zavede jejich další dobrodružství – možná máte nějaké tipy a návrhy? Neváhejte nám zanechat komentář.
Od Louisy Knoll
