Uhánějící králíci, letící míčky nebo běžící děti – všechno, co se rychle pohybuje, působí na naše čtyřnohé parťáky jako silný podnět. Instinktivně a okamžitě ho chtějí následovat. Podnět je zcela pohltí, takže mnozí z nich téměř přestanou vnímat své okolí. Tahání za vodítko pro psa, silné rozptýlení, strnutí, štěkání nebo v nejhorším případě útěk a pronásledování vytouženého objektu – to jsou následky těchto pohybových podnětů. Nejen intenzivní pohyby však u našich psů vyvolávají impulzivní reakce. Patří mezi ně také dychtivost po jídle či hračkách a teritoriální chování.
Potlačování instinktivních vzorců chování se ve výchově psů nazývá „kontrola impulzů“ a mělo by být součástí základní výchovy každého psa. Samozřejmě i zde platí, že každý pes je jiný. Čím silněji na impulz reaguje, tím více by se měl učit ho kontrolovat. Plemena s loveckým pudem zde možná budou potřebovat výrazně více tréninku než zlatý retrívr, který si chce hrát s poletujícími ptáky. Především u štěňat a mladých psů je zapotřebí trpělivost a shovívavost. Většinou jsou ještě divocí a zvídaví a z konceptu je dokážou vyvést i ty nejmenší maličkosti. Je to zcela normální, někdy to vyžaduje čas, trpělivost a trénink a s věkem se tento problém do určité míry zmírní.
Kdy je kontrola impulzů nezbytná?
Kontrola impulzů staví na nejdůležitějším základu, kterým je základní výchova. Kromě povelů „Sedni“, „Lehni“ a „Zůstaň“ sem patří také „Ano“ a „Ne“ i spolehlivé přivolání tvého čtyřnohého parťáka. Čím lépe má tyto povely zvládnuté, tím úspěšnější bude ve výchově psa také kontrola impulzů. My ve William Walker ti dnes chceme ukázat jednu z nejdůležitějších situací, ve kterých může správně zvládnutá kontrola impulzů dokonce zachránit život, a představíme ti vhodná cvičení pro tebe i tvého psa.
Stačí se jednou nedívat – a už se to stane: tableta, kterou sis právě chtěl vzít, ti vypadne z ruky a dopadne na zem. Sotva se dotkne podlahy, tvůj čtyřnohý parťák se na ni lačně vrhne a prakticky ji vdechne. Je to situace, která bohužel není nijak výjimečná a pro psa může být nesmírně nebezpečná. Mnoho psů si totiž myslí, že to, co konzumuje panička nebo páníček, je to nejlepší z nejlepšího. Toto chování se u psů objevuje především tehdy, když občas dostávali jídlo od stolu a nyní vědí, co opravdu dobře chutná. Když pak na zem spadne některá z těchto domnělých pochoutek, pes dlouho neváhá, rychle a hltavě popadne vše, co se dá. Zvíře je zcela vydáno napospas svému prvnímu vnitřnímu impulzu a následuje ho instinktivně, aniž by si nejprve pořádně přičichlo. Psi, kteří hltavě polykají jídlo nebo předměty jakéhokoli druhu, tajně je kradou či odnášejí a nechtějí je pustit, naléhavě potřebují trénink kontroly impulzů. Naše cvičení mohou pomoci tvého psa tohoto nebezpečného chování odnaučit.
Cvičení kontroly impulzů při dychtivosti po jídle
Cvičení 1 – Chutná ruka: Pro malé hltouny existuje skvělé cvičení na kontrolu impulzů. Nech psa sednout před sebe a zcela zjevně schovej pamlsek do zavřené ruky. Zavřenou ruku mu nyní nabídni k očichání. Když se pes přiblíží, zůstane pevně zavřená. Když ustoupí, můžeš ruku trochu otevřít a pamlsek mu ukázat. Pokud si sedne a trpělivě počká, pamlsek mu dej. Když se však přiblíží dotěrně a začne používat tlapky nebo tlamu, aby se k pamlsku v ruce dostal, ruka zůstane zavřená. Povel „Ne“ můžeš cíleně použít, když pes začne do ruky kousat, hrabat nebo na ni štěkat. Po chvíli pochopí, že toto úsilí nikam nevede, a zkusí nejprve počkat. Když dokáže 10 sekund v klidu čekat, pamlsek si smí vzít. Toto cvičení je nejlepší opakovat tak dlouho (v jednotkách rozložených do několika dnů či týdnů), dokud pes nepřestane projevovat hltavé a dotěrné chování.
Cvičení 2 – Kontrola vzdálenosti: Toto cvičení je podobné prvnímu, zaměřuje se však přímo na situaci, kdy jídlo leží na zemi. Nejprve psa povelem „Lehni“ uložíš a povelem „Zůstaň“ dobu prodloužíš. Poté ustoupíš o dva kroky, dřepneš si, položíš pamlsek na zem a zakryješ ho rukou. Nyní existují dvě možnosti:
1. Pes svému impulzu okamžitě podlehne – vyskočí a snaží se za každou cenu získat pamlsek. Toto chování je třeba zastavit povelem „Ne“ a ruku nechat pevně položenou na pamlsku. Po chvíli si lehne, protože i jeho páníček nebo panička stále zůstává v podřepu. Pokud tvůj čtyřnohý parťák vydrží 10 sekund klidně ležet, může pamlsek dostat. Cvičení opakuj, dokud si ho zcela neosvojí.
2. Pokud pes zůstane ležet, můžeš ruku z pamlsku sejmout a ukázat mu ho. Jestli se stále drží povelu „Zůstaň“, můžeš udělat krok vpřed a položit pamlsek blíže k němu. Když už pamlsek leží bezprostředně před psem, můžeš se pomalu pokusit ruku sundat. Jakmile pes pohne čenichem směrem k pamlsku, okamžitě ho rukou zakryj a řekni „Ne“. Pokud vydrží, aby pamlsek odkrytý v této blízkosti ležel 5 sekund, může ho po vhodném povelu sníst. Jakmile toto cvičení třikrát úspěšně zopakuješ, můžeš dobu kontroly prodloužit z 5 na 10, poté na 15 sekund atd. Po důkladném tréninku bude dokonce možné opustit místnost, aniž by se pes pamlsku dotkl.
Cvičení 3 – Falešný pád: Jakmile pes úspěšně zvládne a osvojí si první dvě cvičení, nastává čas na to nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější. V tomto cvičení se dychtivost po jídle kombinuje s dalším podnětem – rychlým pohybem. Napodobíš při něm pád jídla. Nech psa sednout asi čtyři metry před sebe a povelem „Zůstaň“ ho nech čekat. Polož pamlsek na stůl a nech ho spadnout dolů, přičemž důrazně řekni „Ne“. Pokud se pes rozběhne, musíš pamlsek okamžitě zakrýt nohou. Stejně jako u cvičení 1 a 2 nyní čekáš, až se pes uklidní. Pokud dokáže zůstat sedět a pamlsek si vzít až po povelu „Ano“ nebo „Jez“, můžeš cvičení libovolně rozvíjet – například nechat psa sedět blíž, říct „Ne“ až ve chvíli, kdy se pamlsek dotkne země nebo kdy se pes začne pohybovat, nebo při skutečně vzorném chování povel „Ne“ úplně vynechat.
Cílem cvičení na kontrolu impulzů při dychtivosti po jídle je, aby povel „Ne“ byl téměř zbytečný. Pes by měl samozřejmě vědět, že jídlo, které spadne na zem, je tabu. Ani krmivo v misce by proto ideálně nemělo být zakazováno povelem „Ne“, ale mělo by být vždy nejprve uvolněno vhodným povelem.
Žádná kontrola nad jídlem: Co dělat, když dojde na nejhorší?
Doufáme, že ti tato cvičení pomohou předejít některé z nehod spojených s jídlem a ušetří nejen spoustu nervů, ale také náklady na veterináře, které mohou v nouzové situaci vzniknout. Pokud by přesto došlo k nejhoršímu, v případě léků není čas váhat. Okamžitě zavolej veterináři, ideálně se rovnou vydej do ordinace. Samozřejmě existují také léky, jako je Novalgin nebo Pantoprazol, které jsou snášenlivé lidmi i psy. I zde se však liší dávkování a především malí psi mohou utrpět vážné poškození. Pro případ nouze bys měl mít doma vždy tablety s aktivním uhlím, aby je bylo možné podat na doporučení veterináře. Ty na sebe v žaludku psa vážou toxické látky. V nouzi může pomoci také konzerva kysaného zelí. Pokud pes spolkl ostré předměty nebo nestravitelné, jedovaté pecky (např. pecku z avokáda), může okamžité podání kysaného zelí odvrátit nejhorší. Kysané zelí se v žaludku psa obalí kolem předmětů, střepů nebo pecek jako plášť – obalené kysaným zelím mohou být často zcela běžně vyloučeny. Než se však uchýlíš k samoléčbě, vždy se poraď s veterinářem.
My ve William Walker věříme, že ti těmito cvičeními můžeme pomoci a že díky nim budou tví psi méně náchylní ke spontánním impulzivním reakcím. Máš chuť na další cvičení a rady k výcviku psů na našem blogu? Zanech nám komentář.
Od Louisy Knoll
